La reina Mallika y el rey Pasenadi se hacen la misma pregunta: "¿Existe alguien más querido que uno mismo?"
He aquí lo que yo he oído decir. Cierta vez el bhagavant se encontraba en la ciudad de Savatthi, en el Bosque del Príncipe Jeta, en el parque de Anathapindika. En aquella ocasión el rey Pasenadi de Kosala, se encontraba en la terraza del palacio real en compañía de la reina Mallika. Y el rey Pasenadi de Kosala, le dijo a la reina Mallika: «¿Existe en tu opinión, oh Mallika, alguien más querido que uno mismo?»
«Oh, gran rey, en mi opinión no existe nadie más querido que uno mismo. Y en tu opinión, oh gran rey, ¿existe alguien ,más querido que uno mismo?»
«Oh Mallikâ, en mi opinión no existe nadie más querido que uno mismo».
Y el rey Pasenadi de Kosala, descendiendo del palacio, se acercó adonde se encontraba el bhagavant y, habiéndosele acercado, saludando al bhagavant, se sentó a un lado y, sentado a un lado, el rey Pasenadi de Kosala, le dijo al bhagavant :
«Señor, yo me encontraba en la terraza del palacio real con la reina Mallika y le dije: “¿Existe en tu opinión, oh Mallika, alguien más querido que uno mismo?”. Cuando yo le dije esto la reina Mallika me contestó: “Oh gran rey, en mi opinión no existe nadie más querido que uno mismo”. - Cuando ella contestó esto, yo, señor, le dije: “Oh Mallika en mi opinión no existe nadie más querido que uno mismo ».
El bhagavant, comprendiendo el sentido, dijo en aquella ocasión este udana :
Recorriendo todas las regiones con la mente
no encontró en ningún lugar
nada más querido para uno que uno mismo.
Los otros se quieren a si mismos de igual manera.
Por tal razón no haga uno daño a otro
por amor a sí mismo.
Evaṁ me sutaṁ—ekaṁ samayaṁ bhagavā sāvatthiyaṁ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena rājā pasenadi kosalo mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato hoti. Atha kho rājā pasenadi kosalo mallikaṁ deviṁ etadavoca: “atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro”ti?
ekaṁ samayaṁ bhagavā sāvatthiyaṁ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme.
Tena kho pana samayena rājā pasenadi kosalo mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato hoti.
Atha kho rājā pasenadi kosalo mallikaṁ deviṁ etadavoca:
“atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro”ti?
Evaṁ me sutaṁ—ekaṁ samayaṁ bhagavā sāvatthiyaṁ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena rājā pasenadi kosalo mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato hoti. Atha kho rājā pasenadi kosalo mallikaṁ deviṁ etadavoca: “atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro”ti?
“Natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro. Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro”ti? “Mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro”ti.
“Natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro.
Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro”ti?
“Mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro”ti.
“Natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro. Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro”ti? “Mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro”ti.
Atha kho rājā pasenadi kosalo pāsādā orohitvā yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṁ abhivādetvā ekamantaṁ nisīdi. Ekamantaṁ nisinno kho rājā pasenadi kosalo bhagavantaṁ etadavoca:
Atha kho rājā pasenadi kosalo pāsādā orohitvā yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṁ abhivādetvā ekamantaṁ nisīdi. Ekamantaṁ nisinno kho rājā pasenadi kosalo bhagavantaṁ etadavoca:
Atha kho rājā pasenadi kosalo pāsādā orohitvā yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṁ abhivādetvā ekamantaṁ nisīdi. Ekamantaṁ nisinno kho rājā pasenadi kosalo bhagavantaṁ etadavoca:
“Idhāhaṁ, bhante, mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ: ‘atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro’ti? Evaṁ vutte, mallikā devī maṁ etadavoca: ‘natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro. Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro’ti? Evaṁ vutte, ahaṁ, bhante, mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ: ‘mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro’”ti.
“Idhāhaṁ, bhante, mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ:
‘atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro’ti?
Evaṁ vutte, mallikā devī maṁ etadavoca:
‘natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro.
Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro’ti?
Evaṁ vutte, ahaṁ, bhante, mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ:
‘mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro’”ti.
“Idhāhaṁ, bhante, mallikāya deviyā saddhiṁ uparipāsādavaragato mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ: ‘atthi nu kho te, mallike, kocañño attanā piyataro’ti? Evaṁ vutte, mallikā devī maṁ etadavoca: ‘natthi kho me, mahārāja, kocañño attanā piyataro. Tuyhaṁ pana, mahārāja, atthañño koci attanā piyataro’ti? Evaṁ vutte, ahaṁ, bhante, mallikaṁ deviṁ etadavocaṁ: ‘mayhampi kho, mallike, natthañño koci attanā piyataro’”ti.
Atha kho bhagavā etamatthaṁ viditvā tāyaṁ velāyaṁ imaṁ udānaṁ udānesi:
Atha kho bhagavā etamatthaṁ viditvā tāyaṁ velāyaṁ imaṁ udānaṁ udānesi:
Atha kho bhagavā etamatthaṁ viditvā tāyaṁ velāyaṁ imaṁ udānaṁ udānesi:
“Sabbā disā anuparigamma cetasā, Nevajjhagā piyataramattanā kvaci; Evaṁ piyo puthu attā paresaṁ, Tasmā na hiṁse paramattakāmo”ti.
“Sabbā disā anuparigamma cetasā,
Nevajjhagā piyataramattanā kvaci;
Evaṁ piyo puthu attā paresaṁ,
Tasmā na hiṁse paramattakāmo”ti.
“Sabbā disā anuparigamma cetasā, Nevajjhagā piyataramattanā kvaci; Evaṁ piyo puthu attā paresaṁ, Tasmā na hiṁse paramattakāmo”ti.