En Savatthi. En esa ocasión un cierto monje se acercó al Bienaventurado, le rindió homenaje, se sentó a un lado y le dijo:
“Venerable señor, ¿cómo uno debería conocer, cómo uno debería ver para que los grilletes fuesen abandonados?”.
El Buda repite la misma respuesta que en el sutta anterior cambiando “la ignorancia es abandonada y surge el verdadero conocimiento” por “los grilletes son abandonados”.
“Cuando uno conoce y ve de esta manera, monje, los grilletes son abandonados”.
“Kathaṁ nu kho, bhante, jānato, kathaṁ passato, saṁyojanā pahīyantī”ti?
“Kathaṁ nu kho, bhante, jānato, kathaṁ passato, saṁyojanā pahīyantī”ti?
“Kathaṁ nu kho, bhante, jānato, kathaṁ passato, saṁyojanā pahīyantī”ti?
“Cakkhuṁ kho, bhikkhu, aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Rūpe … cakkhuviññāṇaṁ … cakkhusamphassaṁ … yampidaṁ cakkhusamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Sotaṁ … ghānaṁ … jivhaṁ … kāyaṁ … manaṁ … dhamme … manoviññāṇaṁ … manosamphassaṁ … yampidaṁ manosamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Evaṁ kho, bhikkhu, jānato evaṁ passato saṁyojanā pahīyantī”ti.
“Cakkhuṁ kho, bhikkhu, aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti.
yampidaṁ cakkhusamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti.
yampidaṁ manosamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti.
Evaṁ kho, bhikkhu, jānato evaṁ passato saṁyojanā pahīyantī”ti.
“Cakkhuṁ kho, bhikkhu, aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Rūpe … cakkhuviññāṇaṁ … cakkhusamphassaṁ … yampidaṁ cakkhusamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Sotaṁ … ghānaṁ … jivhaṁ … kāyaṁ … manaṁ … dhamme … manoviññāṇaṁ … manosamphassaṁ … yampidaṁ manosamphassapaccayā uppajjati vedayitaṁ sukhaṁ vā dukkhaṁ vā adukkhamasukhaṁ vā tampi aniccato jānato passato saṁyojanā pahīyanti. Evaṁ kho, bhikkhu, jānato evaṁ passato saṁyojanā pahīyantī”ti.